Na minulý příspěvek navážu zážitkem, který se stal před ním.

To se takhle opět koukám na svět #zpozakocarku, když na mě na kole jedoucí pán zavolá:

„To už mám za sebou, je jim devatenáct. Smraďoši.“ a když už je skoro z doslechu, tak zavolá „Jinak krásná práce!“ a zamává.

Pamatuju si, že v nosiči nad zadním kolem měl přiskřípnutou polouschlou slunečnici.

#zpozakocarku #takytatadvojcat #zivotsdvojcaty #pannakole #suchaslunecnice

Když se díváte na svět #zpozakocarku, notabene dvoukočárku, tak můžete potkat hodně zajímavých lidí a vyslechnout si i útržky životních příběhů.

Jako třeba v prosinci v Pardubicích, kdy mě před Katastrálním úřadem zastavil pán vracející se podvečerně domů.

„Já mám taky dvojčata, dvě holky, co máš ty? Taky holky? Ale ty moje už jsou velký, já je měl ještě za komunismu, to tenkrát bývaly velký kočárky. Nikam jsem se s nima nevešel, ani do trolejbusu. Musel jsem všude pěšky. I k tchýni do Polabin.“

Možná si pán myslel, že mě to vyděsilo, tak pokračoval

„Ale počkej, to von zase tatínek je tatínek. To vony se tě budou zastávat. I před mámou. Těš se!“

Těším se

#zpozakocarku #dvojcata #zivotsdvojcaty #dvoukocarek #zivotnipribehy #nastestijenevzbudil